Dějiny keramiky korespondují s historií lidské rasy a odrážejí měnící se zvyky a rituály kultur. Již od prvopočátku vyráběli lidé z hlíny votivní předměty, které sloužily jako objekt uctívání. Užitková keramika spatřila světlo světa ve stejné době, kdy se rozvíjelo zemědělství, tedy mezi 10. a 8. tisicíletím před naším letopočtem. Nejstarší nádoby se využívaly ke skladování, uchovávání jídla a jako pohřební artefakty. Byly zhotovovány z hrubé hlíny, často zdobeny otisky a engobováním a vypalovány při nízkých teplotách, takže byly křehké. Tento typ keramiky pocházející z přelomu 7. a 6. tisíciletí př. n. l. byl objeven v Ázerbajdžánu a na březích Dunaje v jížním Maďarsku.
V Mezopotámii (dnešní Irák) vzniklo nejstarší dosud známé písmo - sumerština, v níž slova zastupovaly obrázky. Nejstarší ukázky tohoto písma se datují do přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. a jedná se o slova vyrytá zahrocenými rákosovými pery do měkkých hliněných tabulek. To vše dokládá úroveň tvořivosti našich předků. Pokud jde o ukázku technické dovednosti a nespornou estetickou hodnotu, mnohým starověkým výtvorům ze Středního východu a středomořských ostrovů se dodnes nic nevyrovná.
Ve steré Číně a Japonsku začali hrnčíři vypalovat kameninu při vyšších teplotách, čímž hlíně zajistili nesmrtelnost. V nedávné době bylo na neolitickém nalezišti Jang-šao v Číně objeveno deset keramických pecí starých asi 5000 let. První sklovité glazury se objevili v průběhu druhého tisíciletí př. n. l .. Hliněným výrobkům dodaly barvu a strukturu a vyzdvihly vlastnosti hlíny. Byla prozkoumána celá paleta možností práce s keramikou - prvořadý byl tvar, nikoli zdobnost, s níž se šetřilo, a oblíbený byl účinek ohně na surovou hlínu.